Ráno se Samanta vzbudila a už se nemohla dočkat, až si dá po pár dnech pořádnou horkou koupel. Začala si zuby čistit a když zvedla pohled od umyvadla k zrcadlu, tak se málem celá strachy složila. Stál za ní Bosák a v ruce měl zbraň, která mířila na ní.
Samanta začala strašně křičet. Přestala rozeznávat realitu od špatných snů a přízraků. Kole, který připravoval snídani, vše slyšel a okamžitě běžel za ní do koupelny.
Přiběhl do ložnice, kde Samanta lapala po deechu celá zkroucená u postele. „Samanto co se stalo?“ Byl v šoku, když jí takhle uviděl.
Přišel k ní blíž. Samanta se posadila na kraj postele a začala strašně plakat. Vůbec netušil, co se stalo.
Kole: „Samanto mluv semnou! Co se děje?“
Samanty chování se najednou změnilo a Kola od sebe odstrčila.
Samanta: „Ne! Jdi pryč Kole!“
Vůbec nechápal její emoční výkyvy, ale nějak tušil, že za to může on.
Kole: „Samanto, co se děje, co jsem ti udělal?“
Samanta: „Tak ty nevíš? Za vše můžeš ty! Všude vidím Bosáka se zbraní, která na mě míří. Nemůžu v klidu spát, nemůžu se podívat ani do zrcadla, abych ho za sebou neviděla! Takhle to dál nejde, nemůžu s tebou být. Celou dobu jsi mi jen lhal!“
Kole: „Samanto, moc mě to mrzí, nechtěl jsem ti ublížit“. Svalil se jí do klína a začal jí uklidňovat. Byl z toho celý špatný.
Kole: „Samanto prosím, odpusť mi“. Představa, že by jí ztratil, ho děsila.
Kole: „Samanto podívej se na mě“. Koukal na ní, ale ona její pohled nechtěla obětovat.
Kole: „Spolu to zvládneme, slibuji“
Na chvíli to vypadalo, že jeho slovům věří, ale opět se jí zmocnily emoce.
Samanta: „Ne! Takhle to nejde Kole!“
Vyskočila a nevěděla co má dělat, jestli má odejít, nebo zůstat. Kole jí popadl za nohy a nechtěl jí nikam pustit. Snažil se jí přesvědčit, že to přejde, že musí být silní – spolu.
Svůj brek neudržela, stála tam a přemýšlela co má dělat. Nakonec usoudila, že bude lepší odejít.
Samanta“ Musím jít, nemůžu tady s tebou být!“
Kole jí nechtěl držet násilí, věděl, že to ničemu nepomůže. Sklonil svou hlavu k posteli a své slzy nechal nasávat pokrývku, na které skrýval svůj obličej. Vnímal, jak se Samanta vytrácí z místnosti a jediné co tam po ní zůstalo, byla její vůně.
Samanta přiběhla domů za svou kamarádkou Lelou, která tam měla zrovna Emanuela. Za jiných okolností by se nad tím Samanta pozastavila, ale teď jeho přítomnost nevnímala.
Lela vyskočila a okamžitě zareagovala na Samanty výraz.
Lela: „Panebože, co se stalo Sam?“
Emanuel vtipně dodal „Tak já už asi pujdu“. Šel najít své oblečení, aby mohl odejít.
Lela přišla k Samantě „Panebože, ty se celá chvěješ“. Objala jí a Samanta jen dodala „nemůžu s ním být, nejde to!“
Lela jí na to odpovídat nechtěla, protože i přes to vše co se stalo, tak jím přála aby byli spolu „To bude dobrý, uvidíš“.
Po pár hodinách se Kole dozvěděl od Emanuela a od Leli, že je Samanta doma. Lela na něj lpěla, aby okamžitě přišel, že se Samanta zbláznila, že by si ní měl okamžitě promuvit.
Kole okamžitě dorazil.
Kole: „Lelo, kde je?“
Lela: „Díky bohu, že jsi tu. Nemůžu jí zastavit. Začala si balit věci, že odjíždí z města, že tu nemůže být – kvůli tobě“.
Jako na jednu stranu se jí nedivím no... ale já chci, aby byli spolu, když si už toho tolik protrpěli..
OdpovědětVymazat