"TIK, ŤAK.." Čas běží... Kdopak to volá? A copak má Lela na srdíčku? Tohle vše se dozvíš, když si přečteš tento díl :).
Ten onen den, okolo 4:00 ráno, kdy unesli Samantu. Kole s Lelou dorazili k němu domů a pak už jen čekali, než dorazí Kolovo parťáci. Netrvalo to dlouho.
Bastián, Kolův nejvěrnější a dlouholetý kamarád, přivedl s sebou na pomoc starého známého kamaráda Emanuela.
Bastián: „Nesehnal jsem Lucase, asi nejspíš spí, ale koukej, koho vedu“ Myslel tím Emanuela.
Kole: „Emanuele...“ Kole se usmál a byl mile překvapen, protože Emanuela neviděl zatraceně dlouho. Snad naposled před 4 roky než se odstěhoval z města. Kole s Emanuelem byli kamarádi už od střední školy, ale potom co se Emanuel odstěhoval tak o sobě ztratili veškerý kontakt.
Emanuel: „Slyšel jsem, že máš potíže...“
Kole přišel blíž a podal Emanuelovi kamarádské přivítaní rukou.
Kole: „Rád tě vidím příteli, kdy si se vrátil?“
Emanuel: „Ne tak úplně, jsem ve městě pár hodin a už se tady zase dějí nebezpečný věci... Ale copak bych to byl za kamaráda, kdybych ti nepomohl a hlavně ti to dlužím.“
Kole: „Myslím si, že jsme si už dávno kvit“.
Emanuel chtěl něco říct, ale najednou ho přerušilo vyzvánění telefonu. Byl to Kolův telefon. Kol se okamžitě poohlídl po telefonu s nadějí, že volá Samanta a že je v pořádku.
V místnosti nastalo ticho a jediný zvuk, který v místnosti hrál, byl Kolův telefon. Všichni se zběhli ke Kolovi a čekali co se bude dít. Kole sklonil oči k telefonu, ale jeho výraz mluvil za vše. Samanta to nebyla. Volalo neznámé číslo a jakmile to Kole viděl, tak mu bylo úplně jasný, že to nebude žádný příjemný hovor. Na chvíli se zastavil a přemýšlel, jestli to má vůbec vzít.
Jeho váhání zaznamenali všichni v místnosti, jako první se ozvala Lela, která byla celá vystrašená.
Lela: „Kole, co se děje? Kdo volá?“ Kole jí slyšel, ale nereagoval. Zapojil se i Bastián s Mertem.
Bastián: „Je mi úplně jasné, že ti nevolá Samanta, ale když tu budeš takhle stát a koukat na ten telefon, tak nic nevyřešíme“.
Mert: „Měl by si to vzít Kole“. Souhlasil s Bastiánem.
Kole se nebal toho, kdo volá, ale toho že jeho noční můra se stane skutečností, že opravdu je Samanta v nebezpečí.
Všichni stáli a napínaly uši. Nikdo nevydával ani hlásku, kromě Kola.
Kole: „Kdo volá?!“ Hlas měl vážný.
Bosák: „Rád tě slyším Kole, tady Bosák. Doufám, že si mě ještě pamatuješ“. Jeho hlas byl ironický.
Kole: „Co chceš Bosáku?“ Zeptal se zpříma, neměl náladu si hrát.
Bosák: „Nepostrádáš náhodou jednu mladou dámu... ehm, poradím ti... Samantu?“ Měl navrch a dával to Kolovi pěkně znát.
Kole: „Nech jí být Bosáku! Nebo... “
Bosák: „Nebo co? Zabiješ mě jako mého poskoka? Opatrně, teď tady podmínky kladu já, nebo se může stát, že už tu svou Samantu už nikdy neuvidíš!“ Z jeho hlasu šel hněv.
Kole: „Co teda chceš?“ Začal být opatrný.
Bosák: „To se dozvíš. Dnes odpoledne ve 15:00 ve městě a přijď sám! Doufám, že si rozumný a nedopadne to jako kdysi!“ Měl tím namysli jeho bývalou ženu, kterou kdysi dávno zabil. Bosák ukončil hovor.
Všichni čekali, i když jim to bylo úplně jasný, co Kole řekne.
Kole: „Jdeme do boje.“ Zápětí jim vše, co Bosák říkal, řekl.
Lela z toho všeho byla velmi špatná. Odebrala se do jídelny a přemýšlela o všem co se za posledních pár měsíců stalo. Teď už věděla, že Kole není tím, kým se zdál být. Být – slušný chlap, který vede firmu s prestižním časopisem o módě. Teď už jí to dávalo smysl, kord, když nedávno zjistila, že za Samanty vyhazov z obchodu s oblečením může on. Byl to chlap, který má svoji firmu jako zástěrku, protože dělá nelegální činnosti. Chlap, který neovládá své emoce, protože tím kým je, to ani není možné. Jeho parťáci, co jí od začátku neseděli, jedou ve všem s ním!
Kole zaznamenal, že se Lela od nich vzdálila do jídelny. Když přišel za ní, nedokázal si nevšimnout toho, že je smutná. Přisedl si naproti a snažil jí utěšovat.
Kole: „Lelo, nechceš si jít raději odpočinout?“
Lela: „Jak bych mohla odpočívat, když mojí nejlepší kamarádku unesli a já s tím nic nezmůžu!“ Byla podrážděná a zároveň naštvaná na Kola a na ty jeho lži.
Kole se snažil zachovat klid „Neboj se, najdeme ji a zachráníme“.
Lela: „Víš, možná nebýt těch tvých lží už od začátku, tak se to nestane. Nedal si jí vůbec na výběr! Za všechno můžeš ty, ty, ty a ty!“ Nedokázala své emoce a zášť vůči Kolovi skrýt.
Kole se lehce rozhněval a dodal k tomu své „Co jsem jí měl podle tebe říct?! Že jsem bandita ať se ode mně drží dál?!“
Lela: „Ano, přesně tohle! Možná by jí KVŮLI TOBĚ neunesli. Pokud vím já, tak se od tebe držet dál chtěla. Kdyby si nezařídil její vyhazov z obchodu s oblečením, tak by nikdy k tobě do firmy nešla a byl by klid!“
Kole: „Lelo dost!“ Okřikl jí a nastalo ticho. Najednou si to Kole uvědomil. Ve všem Lela měla pravdu. Popadl se za hlavu a jeho myšlenky mluvili nahlas „Jsem to ale hlupák, máš ve všem pravdu. Byl jsem tak moc zaslepený touhou ji získat, že jsem si neuvědomil, že jí tím mohu ublížit! Nikdy si to neodpustím, jestli se jí něco stane. Miluji jí, bál jsem se to dlouho říct a přijmout fakt, že to takhle opravdu cítím. Když tě k smrti děsí pomyšlení na zítřejší den, je těžké přijmout závazek. Protože nechceš s sebou stáhnout do hlubin někoho dalšího. Zvlášť někoho, koho miluješ a já hlupák jsem to udělal!“
Lela byla překvapená z jeho slov. Neměla co dodat.
Mě se hrozně líbí ten Koleův výraz, jak čučí na ten telefon.. :D Řekl to moc pěkně na konci no.. Tak snad se Sam nic nestane.
OdpovědětVymazat