LÁKAVÉ POKUŠENÍ I. - 19. DÍL: TADY NENÍ.

Kole, jestli sis přišel pro indicie, tak si tu správně, ale ona tady není...

Ten stejný večer, co se mu zdál ten sen, Kole sedl do auta a rychlostí všech koní v autě jel k Samantě domů, aby se přesvědčil, že je doma v pořádku. Zvonil tak dlouho u dveří než mu někdo otevřel.

Bohužel mu neotevřela Samanta, jak doufal, ale Lela. Bylo půl třetí ráno a Lela už dávno spala, takže byla velmi nepříjemná, když jí Kole vzbudil.

Lela: „Kole, co tu proboha děláš?! Víš kolik je hodin?“

Kole: „Lelo, je tu Samanta?“

Lela: „Neměla by být s tebou? Nemám pocit, že by dnes přišla domů."

Kole: „Lelo moc se ti omlouvám, že jsem tě vzbudil ale Samanta se mi neozývá a nevím kde je“.

Lela: „Když se ti neozývá, tak k tomu má asi své důvody, nemyslíš?“ Lela si myslela, že se Samanta dozvěděla od Lindy ošklivé věci na Kola a nechce s ním mluvit, ale to Kole nevěděl, že se Samanta měla sejít s Lindou.

Kole: „Jak to myslíš Lelo?“.

Lela: „To není podstatné“. Nechtěla mu to říct, aniž by mu to řekla první Samanta.

Kole: „Lelo, jestli je v pokoji, tak mi to prosím tě řekni“. Začínal být naštvaný a nesvůj z toho pocitu, že neví, kde je a jestli je vůbec v pořádku.

Lela: „Kole je pozdě, měl by si jít“.

Kole: „Neodejdu, dokud mi neukážeš, že je v pokoji a v klidu spí“. Trval si na svém a svým postojem naznačoval, že s tím nic nezmůže, že neodejde, dokud nebude po jeho. 

Lela chvíli stála a prohlížela si jeho obličej a postoj, ale Lela byla stejně paličatá jako on takže ho do pokoje své nejlepší kamarádky pustit nechtěla.

Lela: „Panebože Kole! Ty jsi takový paličák, tak tu budeme stát až do rána, ale prostě tě tam nepustím!“ Vykřikla po něm.

Kole věděl, že je Lela paličatá, a tak věděl i to, že musí jít s pravdou ven.

Kole: „moc tě prosím, pusť mě se tam podívat. Možná je Samanta ve velkém nebezpečí“.

Lela: „Cože?“ Nechápala.

Kole: „No tak přemýšlej Lelo, když není semnou a nevíš, jestli je doma, tak kde by mohla být?“

Najednou si Lela uvědomila, že opravdu Samanta nikam takhle pozdě večer nechodí a kde by jinde mohla být nežli doma nebo u Kola. Byla z toho v rozpacích, nevěděla, jestli mu má věřit nebo ne, ale pro klid duší mu přikývla a pustila ho dál.

Pokoj byl prázdný, přesně tak jak Kole tušil, nikde nebyla zmínka o tom že by Samanta byla v pokoji. 

Kole byl zoufalí, sedl si na kraj postele a přemýšlel o tom kde by Sam mohla být. Lela si prohlížela pokoj jako kdyby doufala, že se Sam jen někam schovala.

Pohlédla na Kola a zkoušela z jeho obličeje zjistit co se děje.

Lela: „Kole, co se děje?“. Snažila se tomu porozumět.

Kole byl pohlcený myšlenka, a tak na poprvé nezareagoval na její otázku až podruhé co mu jí Lela zopakovala.

Kole: „Já nevím Lelo“.

Lela: „Kole nelži mi…“ 

Nastalo ticho. 

Kole na jediný, co se zmohl říct bylo „Někdo jí unesl“. Zpříma si sedl, dal ruku v bok a přemýšlel.

Zápětí se zvedl a vzal do ruky telefon a začal obvolávat své parťáky, aby se sešli u něj doma. Lela trvala na tom, že půjde s ním, ale že mu nejdříve musí něco důležitého říct. Dala mu pokyn k tomu, aby se posadil a zůstal v klidu.

Lela mu pověděla o Lindě, i když nechtěla, ale měla tušení, že se Lindě nedá věřit a že nejspíš má s tím vším něco společného. Jakmile zmínila jméno Linda, tak se Kole strašně naštval. Vyčetl jí, proč mu to nepověděla už když přišel. Snažila se ho uklidnit pak se shodli na tom, že teď už s tím nic nezmůžou a že by měli vyrazit k němu do apartmánu a počkat na ostatní.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ