LÁKAVÉ POKUŠENÍ I. - 9. DÍL: PUST MĚ!

Samanto, někdo ti klepe na dveře. Někdo se ti přišel omluvit. Jak se zachováš teď ty? Pokud to chceš vědět taky, tak si nezapomeň přečíst tento díl.

Z POHLEDU KOLA: Byl jsem strašný vůl a moc jsem toho litoval, jak jsem se k Samantě zachoval. Chtěl jsem se jí jít omluvit, ale když jsem přišel blíž, tak jsem si všiml, že v práci není... Další den to bylo to samé. Snažil jsem se jí dovolat, ale marně. Nechal jsem jí snad 50 nepřijatých hovorů a 5 zpráv ve kterých se jí za své chování omlouvám. Věděl jsem to o sobě, že když vzteky bouchnu, tak že se chovám jako strašný psychopat, nic a nikdo mě nezastaví. A když to tak zpětně vezmu, tak jsem se k ní nechoval vždy správně, nejspíš bych se nedivil, kdyby už semnou nikdy nepromluvila, ale pomyšlení, že bych jí už neviděl, mě děsila.

Tak jsem to šel zkusit jinak. Viděl jsem, že je doma, protože jsem před vstupní dveře viděl, jak za ní do pokoje běží její spolubydlící. "Samanto, otevři mi, chci s tebou mluvit!"

LELA: "SAM! Máš tam venku Kola".

SAMANTA: "Ježíš! Nechci ho vidět. Můžeš mu prosím říct ať odejde?"

LELA: "Určitě".

Lela byla seznámena s celou situací ohledně plesu a naprosto Samantu chápala, že Kola nechce vidět.

Lela vyšla ven a snažila se chovat nepříjemně. Podstatě to šlo samo od sebe, protože si vzpomněla na to, že Kole na Sam nebyl zrovna dvakrát nejhodnější.

LELA: "Čau, Kole že?!"

Kole z věty vycítil její nepříjemnost a neuráčil se jí pozdrav vrátit, řekl pouze stroze..

KOLE: "JO, je doma Samanta?"

LELA: "I kdyby doma byla, tak s tebou mluvit nechce".

KOLE: "Chci aby mi to řekla ona osobně, ne ty". Byl tvrdohlavý a trval si na tom, že neodejde dokud jí neuvidí.

LELA: "Slyšíš snad špatně? Říkám ti že s tebou mluvit nechce a nebude. Vypadni ty šmejde!". Tak teď si  Lela opravdu do pusy neviděla, byla hodně podrážděná jako přítomností.

Kole samozřejmě jak se patří nezachoval chladnou hlavu a okamžitě vzteky bouchl. Nebyl zvyklí na takové jednání a vrhl se na Lelu. Přiblížil se k ní tak blízko, že nemohla nikam dál utéct, byla v pasti.

KOLA: "Co si to řekla?!" Naléhal na ní, aby větu zopakovala.

LELA: "Ty opravdu špatně slyšíš. Aby si odešel". Zopakoval Lela, i přesto že z Kola měla strach, tak i tak zachovala svojí paličatost a stála si za svým.

KOLA: "Koukám, ty si mi oříšek! Já jsem se přišel omluvit, čemu nerozumíš!" Zvyšoval hlas a nehodlal se vzdát.

SAMANTA: "Okamžitě jí pust!" Objevila se Samanta venku a odehnala Kola od Lely.

KOLE: "Samanto" byl překvapen, že přišla a zaskočen tím, že viděla jak drží její kamarádku pod krkem. Na svojí obhajobu řekl pouze.. KOLE: "My jsme se jen tak škádlili". ("Co jsem to řekl?!") Pomyslel si, když řekl tuhle pitomost.

LELA: "Sam, snažila jsem se, ale nechtěl odejít".

SAMANTA: "V pohodě Lel, všimla jsem si, že je trošku víc impulzivní než se zdá".

KOLE: "Cože?! Chtěl jsem se ti omluvit..." Zněl naléhavě, ale přerušila ho Samanta.

SAMANTA: "My už si nemáme co říct Kole. Vše co si chtěl říct si mi řekl na plese, tím to pro mě skončilo".

KOLE: "Samanto, ty víš že jsem to tak nemyslel, občas jsem horká hlava. Omlouvám se".

SAMANTA: "A právě proto, tohle snášet nechci. Už tě nechci nikdy vidět a teď odejdi". Její hlas zněl hořce.

KOLE: "Ty mě vyhazuješ?!" Jeho tváře se začala zalívat vztekem.

Neovládl se vzteky a vylítl i po ní. Chytil její něžnou ruku a odtáhl jí do rohu.

KOLE: "Samanto, jak se opovažuješ semnou takhle bavit!"

SAMANTA: "Kole dost! Okamžitě mě pusť". Neovládal se a tiskl její ruku pevněji.

KOLE: "SAMANTO..." hledal ty správný slova, když jí hleděl do očí, jako kdyby na vteřinu zapomněl co chce říct. Ale Samanta stále naříkala, aby jí pustil z jeho zajetí.

KOLE: "Sam, já tě..." Nevěděl pořádně co má říct, koukal na ní a pomalu se dostával z temných brýlí, který ho ovládali. 

SAMANTA: "Kole prosím". Naléhala na něj aby jí pustil.

LELA: "Proboha pusť jí už". Přidala se Lela.

Najednou začal vnímat, že jí ubližuje a řekl pouze.

KOLE: "Sam... omlouvám se". Myslel to upřímně, pustil jí a okamžitě se vydal k odchodu.

Z SAMANTY POHLEDU: Odcházel a já se nezmohla na nic, nemohla jsem se ani pohnout, byla jsem jako zmražená. 

Uvědomila jsem si, že jsem cítila jeho dech, jeho naléhavost, jeho oči v tu chvíli byli mnohem jasnější a dokázala bych z nich číst. Zdálo se mi, že z jeho pohledu cítím něco hodně špatného, něco se mu odehrálo v životě stalo.

O DVA TÝDNY POZDĚJI

Z KOLOVA POHLEDU: Dny utíkali pomalu a Samanta se neukázovala. Za tu chvilku co jí znám, musím být sám sobě upřímný a přiznat si to, že jí opravdu miluji. Cítím se teď jako tehdy, zraněný, bolest na hrudi a uvnitř pláč, který chce ven. Tuhle samou bolest jsem cítil jednou v životě a to tehdy, kdy mi před lety zabili mojí milovanou ženu Cloe. Ztratit milovanou osobu bolí a já jsem byl takový vůl, že jsem znovu ztratil někoho na kom mi záleželo.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

UKÁZKA DALŠÍHO DÍLU: