LÁKAVÉ POKUŠENÍ I. - 10. DÍL: CHCI TĚ!

Někdo je zraněný? Pomůžeš mu Sam? 

Dny ubíhaly a měnily se v dlouhý týdny až v měsíc a Samanta se stále neukazovala. Kole už vzdal veškeré snažení jí psát a volat, jediný co mohl je zpytovat své svědomí. Byl nešťastný, že jí ublížil svým chováním. Bolelo ho to přesně tak moc, jako když přišel o svojí ženu Cloe.

U SAMANTY DOMA:

Samanta celý měsíc nevylezla ze svého domu, jak ráno vstala, tak celý den vypadala. Šlo na Samantě vidět, že jí to taky trápí, celou dobu nosila všude po domě telefon s sebou, vypadalo to, že čeká na nějakou zprávu či telefon od Kola, ale zbytečně. Lela už nesnesla se na ní dívat a šla rovnou k věci.

LELA: "Samanto a dost!" Samanta nechápavě na ní koukala.

LELA:"Ať už ti udělal cokoliv, tak očividně tě měl rád a ty jeho, tak se okamžitě vzpamatuj a zavolej mu!".

SAMANTA: "Zkoušela jsem to dnes ráno, ale je nedostupný".

LELA: "Tak si ten telefon vem, dej si ho do tašky a dělej už něco".

SAMANTA: "Jak to myslíš?"

LELA: "Zvedni už ten tvůj zadek a jdi za nim!" Pobízela jí k tomu, aby si šla s nim promluvit. Samanta se snažila odopovat, ale Lela jí tvrdohlavě skočila do řeči "Nezkoušej mi říkat, že to není dobrý nápad. Seber se a padej. Musíš to už nějak vyřešit". Měla pravdu, za celý ten měsíc nemyslela na nic jiného, než aby s nim mohla promluvit. Poslechla Lelu a sebrala se navštívit firmu kde by pravděpodobně Kole měl být.

Stála opět na místě činu, tam kde dřív pracovala, nebo stále pracuje? Nebyla si tím jistá, protože výpověď nedostala a ani ona samotná jí nepodala. Čím byla blíž k hlavnímu vchodu, tím víc se jí třásla kolena nervozitou, že ho po té dlouhé době znovu uvidí.

Jakmile Samanta vstoupila okamžitě se k ní přiřítila Alex a samou radostí zajásala.

ALEX: "Samanto! Ty jsi zpět!"

Samanta byla zaskočená její reakcí a jen zakoktala pár slov "já já jen.." Alex jí přerušila.

ALEX: "Jsem tak ráda, že si se vrátila. Kole mi říkal, že kdyby ses náhodou zase objevila, že máš pořád dveře otevřené". Bylo to celkem dobré znamení, že jí stále po tom všem chtěl mít vedle sebe.

SAMANTA: "To je právě to, kvůli čemu jsem přišla. Chtěla jsem s Kolem mluvit, je tady?"

Alex jednou rukou ukázala na vchodové dveře do kanceláře a řekla.

ALEX: "Kole se tady už pár dní neukázal".

SAMANTA: "A nevíš kde bych ho mohla sehnat?".

ALEX: "Netuším. Vzpomínám si, že říkal, že má nějakou práci mimo město, ale že se brzo vrátí. Bohužel uběhlo pár dní a ještě se neukázal. Zkoušela jsem mu volat, ale je nedostupný".

SAMANTA: "To já jsem mu taky zkoušela. Myslíš, že nebude vadit, když bych si tu udělala pár věcí, co tu mám rozpracovaný, třeba se mezitím ukáže".

ALEX: "Naprosto v pořádku, prý máš dveře otevřené".

NA VEČER:

Byl už večer a Kole pořád nikde, už jsem i přestala doufat, že by se ukázal. Místo toho jsem byla zabraná do své práce, kterou jsem o celý měsíc opozdila.

ALEX: "Sam, už je pozdě, všichni odešli, nechceš už jít taky domů?"

SAMANTA: "Mám tu ještě pár úprav, klidně můžeš jít taky, zamknu za sebou".

ALEX: "To jsem ti teď chtěla navrhnout. Tak moc neponocuj, ať nemáš kruhy pod očima".

SAMANTA: "Dobře. Pěkně se vyspi Alex". 

Zamávala jí a sledovala jak mizí v dáli.

Pár minut po tom co odešla Alex se ozval zvuk zabouchnutí vchodových dveří a jakého si vrčení a naříkání. Samanta se lekla a snažila se být potichu, bála se že to jsou zloději. Pomalu a nenápadně si stoupla aby se mohla podívat kdo to je.

Najednou zpozorovala Kola. Byl bez trička, zraněný a ozbrojený a opakoval pořád dokola něco v tom smyslu "Aby si člověk vše udělal sám". Samanta s úlekem odskočila a snažila se být ticho, aby si jí Kole nevšiml. Očividně Kole nevnímal její přítomnost, byl zraněný, slabí a unavený.

Malátným krokem se odebral do své kanceláře. Samanta vše sledovala a stála jako zkameněná, měla strach. Kola sice už viděla rozčileného, agresivního, ale zraněného a ozbrojeného ještě ne. Nevěděla co má dělat. Každý sval v těle jí říkal ať okamžitě uteče, ale hlava a srdce jí našeptávali ať mu jde pomoct.

Z Samanty pohledu: Srdce mi bušelo jako o závod, když jsem se blížila do místnosti. Nevěděla jsem jestli je to dobrý nápad jít za nim, ale když jsem ho viděla zraněného, tak mi to nedalo, chtěla jsem mu pomoct.

Když jsem dorazila do místnosti vyděseně jsem odkočila. seděl zkroucený na zemi, pořádně nevnímal. Oslovila jsem ho. 

SAMANTA: "Kole, jsi vpořádku?"

Zvedl hlavu, aby si se mohl podívat kdo na něj mluví, ale nedokázal otévřít oči a řekl pouze naštvaným hlasem. KOLE: "Alex vypadni!" Zřejmě si myslel, že za nim přišla jeho sekretářka a hned zápětí odhodil zbraň, kterou držel v ruce a hlava mu spadla směrem k zemi. 

Neváhala jsem ani na okamžik a vydala se k němu mu zkontrolovat puls.

SAMANTA: "Kole to jsem já, Sam".

Kole neodpovídal. Dech měl pomalý a klidný, ale když se ho dotkla najednou se mu dech zrychlil...

Vyskočil a chytil Samanty ruku.

KOLE: "Co to děláš Samanto!" Řekl a byl v šoku z její přítomnosti, to poslední co by si přál, bylo aby ho Samanta viděla takhle.

SAMANTA: "Chtěla jsem ti pomoct".

KOLE: "Nikdo se nežádal o tvojí pomoct"

SAMANTA: "Kole, vždyť jsi zraněný.."

KOLE: "Není to tvoje starost, neměla by si tu být. JDI PRYČ!" Zařval jako nikdy jindy. Bylo to tady zase, snažil se jí od sebe odehnat, ale Samanta se tentokrát vzdávat nechtěla.

Rozzlobila se a začala na něj řvát teď ona.

SAMANTA: "To už s tebou není fakt normální. Víš ty co jsi..." Zarazila se aby našla to správné slovo, což jí v tu chvíli asi nedělalo žádný problém, jelikož byla rozzlobená. Kole vypadal, že se tím spíš baví, protože větu kterou samanta chtěla vyslovit, tak už jednou naznačila a nedokončila. Kole čekal co z ní vypadne za slovo. Líbilo se mu Samanty rozčílení v jejích očí.

SAMANTA: "Ty jsi strašný pitomec. Neumíš se chovat k lidem co tě mají rádi, myslíš si o sobě bůh ví co a já už na tohle fakt nemám. Přišla jsem se s tebou usmířit a ty jediný co umíš je, mě od tebe odhánět! S tím tvým přístupem fakt už jdi někam...!". 

Neváhal ani na okamžik, chytil jí ruku, která na něj ukazovala, popadl jí kolem pasu a vášnivě jí políbil. Chtěl to udělat už dávno a teď mu to přišlo jako ten správný okamžik. Samanta byla v šoku, tohle určitě nečekala, ale rozhodně se nechtěla bránit.

Bylo to vášnivé a krásné, všechny negativní emoce v tu chvíli opadli, stáli tam spolu sami. Srdce jím bušilo vzrušením, byla to láska.

Nedokázali se od sebe odtrhnout. Kole si samantu přitáhl k sobě, chtěl jí tak moc, že zapomněl na všechno to bolavé zranění, který utlumilo chtíč po Samantě. Pomalu sundával Samantě oblečení.

KOLE: "Samanto, chci tě!" Žádal jí tím o svolení jí sundat zbytek věcí, které měla ještě na sobě.

SAMANTA: "Já tebe taky Kole".

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...